wz

Phil Collins

Vítejte na největších českých neoficiálních stránkách britského hudebníka Phila Collinse! Jste . návštěvník.

 

 | Hlavní strana | Aktuálně | Alba | Fotogalerie | Reportáže | Texty písní | Turné | Vaše příspěvky | Média | Genesis | Chat | Diskuzní forum | QuickBox |

 

 

Koncert Phila Collinse v Budapešti aneb ty nervy za to stály…J

Napsala a vyfotografovala: Kateřina

 

Píše se 26. říjen roku 2005 půl sedmá večerní…

Přicházíme k Budapest Sportaréně Papp Laszló. U vstupu je nám zkontrolována - odtržena vstupenka a dotaz, zda nemáme kameru. Vcházíme do haly, jdeme se podívat, kde budeme sedět. U podia postává cca 60 fanoušků, kteří mají místa k stání, jinak hala zatím skoro zeje prázdnotou. Procházíme se, sledujeme dění na chodbách, prohlížíme stánky. U jednoho stánku  si kupuji na památku program – sešit – kde je psáno vše o tomto turné zvané First Final Farewell Tour, nechybí spousta krásných fotek. V sedm hodin usedáme na svá místa a sledujeme, jak se hala pomalu, ale jistě zaplňuje…V Maďarsku zřejmě dochvilnost není prioritou, tudíž hala je na pár míst zcela zaplněná až opravdu v osm hodin večer, kdy zároveň zhasínají světla, nastává absolutní ticho. Po pěti minutách pár jedinců se snaží vyvolat potleskem na podium Phila…Nic, opět ticho, napětí. Je osmá hodina, desátá minuta, den D, hodina H… Již celá hala vyvolává potleskem Phila Collinse, nic…

Mé hodinky ukazují přesně osm hodin, dvacet minut, jeviště je ponořeno do modré barvy a za bouřlivého potlesku přichází na scénu ten, kvůli kterému tu všichni jsme a to nejen lidé z Maďarska, ale slyšíme tu angličtinu, ruštinu, polštinu, němčinu… a my z ČechJ Svým vtipným nástupem nás všechny Phil ihned pobaví. Phil usedá za bicí, první úder doslova zaduní až v každém z nás. Sklízí potlesk. Svou bravurní hru na bicí následně předvádí Chester Thompson, poté přichází a přidává se hrou na perkuse Luis Conte… Drum Intro bere dech…Těch cca osm minut je máloL

Na podium přichází ostatní členové kapely Brad Cole - klávesy, Daryl Stuermer - kytara, Ronnie Caryl – kytara, Leland Sklar - baskytara, Harry Kim - trumpeta, Gerald Albright - saxofon, Dan Fornero - trumpeta, Arturo Velasco – trombon,   zleva přibíhá sbor v kompletním složení Amy Keys, která je úžasná, Connie Jackson – Comegys, Lynne Fiddmont, Arnold McCuller, Bill Cantos a můj favorit Lamont VanhookJ Nikdo opravdu nechybíJ Turné je zahájeno svižnou písní „Something Happened On The Way...“

Phil zdraví v maďarštině publikum. Sice ještě trochu chraptí,  po celou dobu pije čaj, který si nalévá z termosky.

 Po písni „Don't Lose My Number“ Phil  v maďarštině mluví k publiku, tu svou řeč má napsanou na papíře neuvěřitelně velkým písmem, zřejmě aby to mohl číst bez brýlíJ Již zní první tony písně „One More Night“, tato píseň může za to, že jsem si oblíbila právě Phila Collinse, jenže tehdy v těch mých patnácti letech mě vůbec nenapadlo, že někdy půjdu na jeho koncert…Následuje má nejoblíbenější píseň od Phila „Can’t Stop Loving You“, live zní tato píseň pochopitelně mnohem lépe než z CD…
Při písni „True Colors“ nás až mrazí, celá hala – tj. bezmála jedenáct tisíc párů rukou tleská do taktu, jen Phil a jeho sbor a-capella, do toho se poté přidává na saxofon Gerald Albright.

Naprosto fantastické aranžmá má píseň „We Wait And We Wonder“ z alba Both Sides, kdy úvod i závěr patří hře na buben (bubínek) v podání Phila Collinse a Luise Conta. Následuje píseň „Separate Lives“, kterou s Philem zpívá i Amy Keys a Arnold McCuller. V tomto triu tato píseň zní nádherně. Při písni „In The Air Tonight“ se nám Phil představuje opět i jako hráč na bicí.

Dostáváme se do druhé části koncertu, která je v rychlejším tempu…Druhá část koncertu je vždy taková veselejší, tudíž k tomu odpovídá i oblečení sboru, černá barva  je vyměněna za veselé pastelové barvy, v Budapešti to je růžová, oranžová, červená…Phil zůstává i na tomto turné věrný svému oblečení od Armaniho.

 Již to frčíJ, jedna svižná skladba je vystřídána druhou…Málokdo dokáže již sedět v kliduJ Nechybí píseň „Wear My Hat“, kde hlavní role patří různým pokrývkám hlavy, čím vtipnější, tím lepší, Phil opět v klobouku…V davu to pořádně zašumí, když Phil svůj  klobouk odhazuje v dáli, v tomto případě  přímo do publikaJ Naprosto dokonalá je píseň „Invisible Touch“, při refrénu tleská celá hala. Při závěrečné písni „Sussudio“, kdy zpívá opravdu každý, nechybí gejzír v podobě konfet. Celá hala vstává a odměňuje Phila bouřlivým aplausem, dusotem…

Phil přidává a zároveň se loučí osvědčenou písničkou - dokonalou tečkou za koncertem „Take Me Home“ – no comment…

Celý koncert je nepopsatelným zážitkem. Jedná se především o fantastickou show, kdy nevíme, koho dříve sledovat…Ne jednou se smějeme opravdu z plných plic…Philu Collinsovi nechybí smysl pro humor. Po jedné písni přistane  na podium hračka, odhaduji to na plyšového psa, Phil dělá, jako že se ho bojí, pak hračku opatrně vezme a posadí si ji před bicí.

 Úžasný koncert, úžasná show, úžasný Phil Collins, úžasní všichni hráči, úžasný sbor – ZÁŽITEK!!!

Shlédnutí DVD „FFFT“ z roku 2004 se s koncertem opravdu nedá srovnat…

Odcházíme, dlaně nás pálí od tleskání, celou cestu k hotelu nám v uších zní „sussudio“ a já si stále říkám -  byl to sen…Že to nebyl sen mi dokazuje chybějící kontrolní ústřižek na vstupence a zakoupený onen program- sešit FFFT…Byl to sen, ano, ale splněný sen…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 | Hlavní strana | Aktuálně | Alba | Fotogalerie | Reportáže | Texty písní | Turné | Vaše příspěvky | Média | Genesis | Chat | Diskuzní forum | QuickBox |

© Don P. Patron 2009