wz

Phil Collins

Vítejte na největších českých neoficiálních stránkách britského hudebníka Phila Collinse! Jste . návštěvník.

 

 | Hlavní strana | Aktuálně | Alba | Fotogalerie | Reportáže | Texty písní | Turné | Vaše příspěvky | Média | Genesis | Chat | Diskuzní forum | QuickBox |

 

 

 

Zážitek z Paříže

Autor - Darryl Sturmerr (český fanoušek vypráví, jak vypadal koncert Collinse v Paříži roku 2004)

 

Možná by bylo fajn, začít od začátku, tedy kdy jsem prvně začal vnímat Philovu hudbu trochu intenzivněji. Bylo to v roce 1987, když jsem byl na vojně. Tehdy jedem spolubojovník, nadšenec Genesis, donesl magnetofonovou kazetu a já tušil, že tam něco moc hezkého začíná.

Budu teď hodně přeskakovat přes všechny sólové desky, DVD, pořady v TV, atd. Začnu u DVD z Paříže z roku 1997, které mě úplně okouzlilo. Nevím proč, ale nechal jsem si v tom samém roce utéct koncert v Praze, který byl prý, stejně jako všechny na té šnůře, skvělý! Strašná chyba, leč po sedmi letech bude odčiněna beze zbytku.

Jasně DVD z Berlína z roku 1990 je taky fantastické, hlavně tím, jak je nesestříhané, navíc letní „amfík.“ Kolikrát jste si říkali „jo tak tam bych chtěl být.“ Taková „Thats Just The Way In Is“ se zapalovači..., jasně, husí kůže... Ta ještě dnes přijde několikrát.

Vychází „Testify“ a hned poté se téměř všude píše – tentokrát šňůra nebude. Důvody jsou všeobecně známe.

Někdy v únoru mi píše kamarádka: Phil bude koncertovat ve Vídni. Okamžitě internet a už to vidím. Nejen Vídeň, ale celá Evropa. To je neskutečné!!!! Co mé oči nevidí? Je tam i dvakrát Paříž. Jak to udělat?

Okamžitě začínám jednat. Kamarád Ital, pracující v Praze, který ovládá lehce i francouzštinu, platba jeho kreditkou, potvrzení, čekání. Jen pro představu, lístek stál 60 EUR na stání do kotle, 80 EUR na sezení. Jen tyhle dvě kategorie. Chci čtyři lístky. Já, přítelkyně, ségra, její kluk a zároveň můj kamarád, který se do DVD z Paříže z roku 1997 tak zakoukal, že jsem ho asi půl roku neviděl. Oni o tom nevědí, má to být šok.

Asi za čtrnáct dní volá Angelo. Něco mám na poště!!! Jo, bylo to tam!! Měl jsem je v ruce: PHIL COLLINS – Finally... The First Farewell Tour, 15. června, Paris – Bercy Hall. Mazlil jsem se s nimi, povídal si. Doma šly na čestné místo, abych je měl denně na očích.

Bože, jak se ten čas od února vlekl. Mezi tím rozchod s přítelkyní, vrácení peněz a otázka. Koho místo ní? Jo, v pohodě. Skvělá kamarádka. Zasloužila si jet...

Je neděle, 13. června, mám sbalenou tašku a vím, že do splněného snu jsou to necelé dva dny a asi tisíc kilometrů. Čtyři minuty po půlnoci nasedáme v Praze do auta a jedeme nocí za Philem.

Je 5:16. Pípá mobil: "Vitejte ve Francii." Znáte to. Ráno v půl osmé jsme v Paříži. Ubytování je zamluvené v hotelu ve čtvrti Bercy. Hážu tašku na pokoj, sprcha. Letím na recepci. Ta hala musí tedy být někde blízko, když je to Bercy Hall. „Ano pane, čtyři stanice autobusem číslo 421.

Poplach, dělejte! Jedeme, musím TO vidět!!!!! Je to tady, stojím před ní. Nádhera, všude na bocích a na střeše tráva. Jakýsi maník ji zrovna seká. Pouští sekačku po provázku nahoru a dolů.

Pohled na hodinky. Do začátku koncertu 28 hodin. Je krásný jarní a teplý podvečer. To vědomí, že dýchám stejný vzduch jako Phil je okouzlující. Jestlipak už se uvnitř staví scéna? Atmosféra je omamná, Paříž je nádherná.

Eifelovka, tam se fotíme a je to jedna z nej fotek. Kouzelné kavárničky, bistra. Jo, užívám si to, je to už opravdu hodně blízko.

První noc. Vím, že až se ráno vzbudím, je tu den s velkým D. Snídaně, nákupy, pohledy. Odpolední spánek. Copak to jde usnout?

Ve tři odpoledne už pochoduji po hotelu sem a tam, se zásadní větou: JE TO TADY!!! „Ty seš blázen viď?,“ říkám si.

Na sobě tričko, džíny, bílé adidasky. Ve čtvrt na šest sedáme do autobusu a jedeme. Před halou je už asi 200 lidí. Stoupáme si k jednomu z asi osmi vchodů. Lehce se chvěji. Usmívám se. Lidi neskutečně přátelští. Za deset minut sedm nám ochranka trhá lístky. Zběžná kontrola. Lidi mají foťáky a nic!!! Nikdo jim je nebere, nikdo je nebuzeruje!!! To snad není možné! Nechali jsme ho na hotelu. Mysleli jsme si, že ani omylem. Myslet znamená... Strašná škoda. Trhání lístků, chovám se jak blázen. Letím a ani na ostatní nečekám.

Najednou se dole pode mnou otevře obrovský kotel. Ano, to je ta krásná červená hala, kterou znám z DVD. Jsem tady. K mému údivu je prostor před podiem zaplněn tak maximálně na 5 -7 řad. To snad není možné! Uvidím jej hodně zblízka!

Schody dolů beru po třech. Zbylá část naší výpravy dorazí v zápětí. Ještě nakupovali pití. Naši pozici odhaduji tak maximálně 7 metrů od podia. Lidi kolem postávají, pokuřují. Někteří sedí na zemi. Většinou Francouzi. Jsou velice přátelští. Slyší češtinu a tak trochu nechápou, že někdo přijel na Phila až z Prahy. K naší smůle na zemi sedí parta, kde každý z těch lidí má alespoň dva metry. Dáváme se do řečí lámanou angličtinou, celkem milá konverzace. Mezi tím studuji scénu, zdá se celkem skromná, což je opravdu pouze zdání.

Hraje tlumená hudba na dvou velkoplošných obrazovkách. Spoty na hudební akce a nová CD. Vždy, když se na obrazovce objeví Phil a reklama na turné a album „Testify,“ hala zabouří.

Všude kolem kamerové jeřáby, filmová technika. Docela mě zaráží, že na pravé světelné rampě dva maníci na lanech ještě domontovávají světla.

Asi v 7:10 na podium přichází holka s mikroportem: „Dámy a pánové, mám pro vás skvělou zprávu. Dnešní koncert zaznamenává televize ARD a bude z něj natočeno hudební DVD...“ Hala bouří, kdykoliv projede jeřáb nad našimi hlavami a svítí červené světlo. Lidi šílí.

Hala je zatím zaplněna tak z poloviny. Půl osmé. Kolem celé haly se dělají vlny, které když objedou celé dokola, tak prostor před podiem poskočí. Nádherná atmosféra. V 19:45 je spodek haly zcela zaplněn, na bocích, kde jsou místa na sezení lidé stále přicházejí. Mezitím už všichni na zemi sedící stali, naši francouzští přátelé pouští dámské osazenstvo před sebe a i všichni ostatní se poskládali tak, aby viděl každý. Neskutečné!

Je za tři minuty osm. Hala začíná vyvolávat svého boha. Dává si načas. Teprve až když je všechno a všichni na svých místech, světla začíná pomalu potemňovat. Vítejte v pekle.

Čas 20 hodin a 16 minut. Do obrovské vřavy z pravé strany přichází největší z největších. Hlavou mi proběhne úplně všechno, jak to začalo a teď už vím, že to není jen sen, ale stojí tu sedm metrů přede mnou: PHIL COLLINS... Dvakrát se ukloní, napravo a nalevo, usedá za bicí, olízne si rty a show začíná.

Skvělý a až čistě křišťálový zvuk. To je první co vnímám. Kde se vzal, tu se vzal Chester Thomson. Jo, je tam kousek bubenického sóla z roku 1997. Přichází zbytek muzikantů. Říkám si, že Luis Conte pěkně přibral.

V momentě, kdy se rozsvítí světelná stěna, nadšení nebere konce. No a dál už to všichni víceméně znáte. Při „In The Air Tonight“ říkám kámošovi: „Ty vole, kam jde, to nemůže stihnout.“ To když Phil stoupal po schodech nahoru a měl hrát bubenické sólo. Koho by napadlo, že zezadu vyjedou ještě jedny bicí. Do toho další světelné rampy, prostě dokonalé.

Ještě k vokalistkám. Nejlepší je samo Amy Keys, taky se pěkně spravila holka... Já jsem tam měl ovšem jinou favoritku, neskutečně charismatickou Linne Fiddmont-Lindsey. Schválně se na ni koukněte, jsem zvědav, jak se vám bude zamlouvat.

Nemůžu si však pomoct, ale Phil se mi zdál unavený. Opravdu, odpustím mu téměř vše, ale pokud srovnám Paříž 1997 a Paříž 2004, je to jednoznačné. Vážně jsem čekal o malinko víc. Taky myslím, že oblečení, ve kterém „odjel“ skoro celé turné je celkem smutné. Vypadal v tom, pardon, trochu jako trestanec. Je to jen můj názor, budu rád za postřehy dalších fanoušků, kteří koncert viděli.

Ještě k tomu DVD. Phil koncertoval v Paříži 15., 16. a 17. června a převážná část materiálu byla natočena a hlavně použita až z koncertu 16. 6. To mne mrzelo, uteklo to jen o vlásek. Například u nás Phil neplaval na podiu a ani nekomunikoval s pomocí taháku na papíře.

Hrozně mě mrzel ten foťák, po koncertu jsem viděl, jak se skupinky lidí fotí před podiem a přímo v hale.

Co se týče Sazka Areny, tak mám info, že je to hala, kde snad vládne největší buzerace na světě, a to přes přehánění. Pokusím se zjistit, jak to bude s foťáky a dám fanouškům vědět.

To je téměř konec vyprávění. Ještě jsem si nakonec narval kapsy barevnými konfetami, které bouchly při „Sussudio,“ naposledy se rozhlédl... U stánku v hale jsem si musel koupit originál tričko z turné, klíčenku se set kartou a velký sešit, kde Phil píše, proč končí atd. Byla tam spousta fotek. Dalších padesát EUR v ...

Vyšel jsem do teplé noci a v jednom útulném bistru na Champs-Elisées jsem to nechal krásně kolovat v žilách... 

Darryl Sturmerr - Darryl.S@seznam.cz>

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 | Hlavní strana | Aktuálně | Alba | Fotogalerie | Reportáže | Texty písní | Turné | Vaše příspěvky | Média | Genesis | Chat | Diskuzní forum | QuickBox |

© Don P. Patron 2009