|
Phil Collins Vítejte na největších českých neoficiálních stránkách britského hudebníka Phila Collinse! Jste . návštěvník.
| |||
|
| Hlavní strana | Aktuálně | Alba | Fotogalerie | Reportáže | Texty písní | Turné | Vaše příspěvky | Média | Genesis | Chat | Diskuzní forum | QuickBox |
Na tomto místě jsou uvedeny všechny vaše texty, tematicky zaměřené tomuto webu. Pokud chcete i váš článek uveřejnit, pište na e-mail: POKUD CHCETE ČÍST VÍCE PŘÍSPĚVKŮ FANOUŠKŮ, NAVŠTIVTE RUBRIKU "TURNÉ 2005" With Phil I’m dancing into the light…. Autor: Lucie Macová, 24. 3. 2009
Ano, hudba Phila Collinse vás potěší, povzbudí-zkrátka roztančí do světla…i když citlivého člověka by jistě dokázala přivést i k slzám, protože má v sobě něco, co by hudba rozhodně mít měla, chytí vás za srdce. Teprve před nedávnem jsem se o tom přesvědčila i já, a od té doby jsem si Phila jednoduše zamilovala. Vše přitom začalo jak jinak než náhodou. To když mi kamarádka pustila oscarovou píseň „You’ll Be In My Heart“, která mě tenkrát doopravdy nadchla, a pak už to šlo samo písničku za písničkou. Některé (hodně z nich) jsem poslouchala pořád dokola, až jsem se začala bát, aby se mi nepřeposlouchaly, ale přestat nešlo. Tak jsem poslouchala a čekala, co to udělá…Nic! Neomrzely, přesto, že už jsem každou slyšela nejmíň milionkrát. A tak jsem se po čase rozhodla zkusit něco, co je snem asi každého fanouška… Za pomoci lidiček z www.philcollins.wz.cz , kteří mi pomohly sehnat správnou adresu, za což jim ještě jednou dodatečně děkuji, jsem si napsala o autogram. Dopis jsem asi čtyřikrát přepisovala a ještě v den posledních úprav jsem o půl páté letěla na poštu. A je to, když se vracím domů, sluchátka v uších, v kterých nyní zní tak trochu rituálně „You’ll be In My Heart“ je to zvláštní pocit „Teď už jen čekat. Čekat a doufat“ říkám si. A skutečně, jednoho odpoledne, když se vracím za doprovodu nejlepší kamarádky ze školy, ve schránce najdu mezi hromadou letáků i obálku! A když v rožku uvidím drobounkým písmen vytisknuto „Philip Collins Ldt.“, krve by se ve mě nedořezal. „Ou! Ou! Ou! Štípni mě!“ to byla moje první reakce. No, a pak už jen sedíme s Maruškou u mě v pokoji a já netrpělivě a s očekáváním, zároveň ale s posvátnou opatrností otevírám obálku. Je v ní krásná černobílá fotografie s podpisem. Na zadní straně je perem napsáno mé jméno a datum. Zatímco já lítám po pokoji jako šílenec, Maruška to vše komentuje slovy „No, taky ti mohl poslat nějakou, kde vypadá líp“. Zároveň ale hned volá Anežce (druhé nejlepší kamarádce J) a na obou je vidět, že se upřímně radují se mnou, toho si moc vážím a chtěla bych jim takto ještě jednou poděkovat. Ne, fotografie je krásná (ostatně posuďte sami)! Je na ní sice vidět, že Phil už je starší pán, ale proč by to mělo být jinak? Sedí za bicími, hůlky v rukou a na tváři úsměv…zkrátka Phil Collins, jak ho jeho fanoušci znají. Bez nějakých okatých póz či jiných přetvářek. Když se na ni člověk podívá, řekne si „hezká momentka“. Já se poměrně snadno nadchnu pro mnoho věcí, ať už jde o hudbu, film, knihu…Nevím na kolik je to zrovna dobrá vlastnost, ale prostě je to tak. Co se ale hudby týče, nic si mě zatím nezískalo tolik a u ničeho jsem nevydržela tak dlouho, jako u Philovy tvorby. A to nejen kvůli úžasné hudbě ale především i pro krásná slova. Ano, z každého slůvka, z každého taktu může člověk pocítit obrovskou sílu, protože autor do práce nevkládá pouze obrovské nasazení a příjemný hlas, ale hlavně celé své srdce. Neobyčejné je ale vidět tohoto umělce stát na pódiu! Člověk si prostě nemůže nevšimnout, že Phil do toho dává opravdu všechno: pohyb, výraz ve tváři…A vy si najednou uvědomíte, že to vše, co zpívá, mu věříte. Dalším velkým, prozatím nesplněným snem proto pro mě zůstává vidět Phila Collinse naživo. A i když okolnosti zatím nevypadají příliš příznivě, doufám a věřím, že se mi přání jednou splní. Onehdy jsem někde četla komentář „Kdo nemá rád Phila Collinse, nemá srdce“, nějakou dobu jsem byla dokonce přesvědčená, že to dotyčný vystihl přesně. Teprve nedávno jsem se přesvědčila, že to není tak úplně přesné. Přepsala bych ji takto: „Kdo nemá rád hudbu Phila Collinse, neotevřel jí své srdce“ Člověk podle mého musí být trochu romantik, trochu snílek a trochu blázen (myšleno v dobrém slova smyslu), aby ji porozuměl a hlavně prožil. A myslím, že právě v tom tkví celé tajemství, protože ji prožívá autor sám, chce-li tedy i posluchač poznat její plné kouzlo, musí jí i on otevřít své srdce a prožít ji. Phila Collinse obdivuji pro to co v hudbě dokázal, pro jeho skromnost, pro to, že dokáže složit i skladby, které zachycují světové problémy (písně jako „Another Day In Paradise“ nebo „That’s Just The Way It Is“ mluví za vše), pro jeho úžasný vztah k fanouškům a lidem vůbec (kdyby takový nebyl, těžko by po každé riskoval, že ho při písni „Sussudio“ vtáhnou do davu a ušlapouJ) a pro to, kolik nádherných chvil jsem mohla strávit s jeho hudbou: když jsem zpívala a tancovala po pokoji jako blázen, ale i když mi bylo smutno, když se mi do ničeho nechtělo a já si pustila „Dance Into The Light“ a vše pak šlo líp … „So, thank you very much Phil!“ Lucie Autor: Gábi Zlopočasná Psal se rok 1989, všude burácel hit Another Day in Paradise. V té chvíli jsem ještě netušila, jak moc se do mé hlavy i srdce vepsalo těch pár akordů… Jen si vybavuji, jak se mi třásly ruce, když jsem v dlani poprvé svírala kazetu … but seriously!. Bylo mi 12 let, ale poprvé jsem při poslechu tohoto alba pocítila úplnou emocionální explozi. Úplně nejvíc jsem si to uvědomila při poslechu skladby Father to Son. V noci jsem úplně přestala spát a celou dobu jsem si tu kazetu pouštěla do walkmana pod peřinou. A kdykoliv se v rádiu ozvaly známé tóny, po těle mi přeběhla husí kůže. Myslela jsem si, že horší už to nebude :o), ale o prázdninách jsem jela k tetě do Prahy a na Vinohradské, tuším v prodejně Popronu, jsem si za veškeré své úspory zakoupila další kazetu „Face Value“. Dodnes vím, že jsem platila 180 Kčs a krvácela mi přitom peněženka. S angličtinou jsem tenkrát sice byla na štíru, ale i tak jsem při poslechu In the air tonight cítila všechnu tu zlobu, bolest, strach… Ano, pochopila jsem, že s Philem nám koluje v žilách stejná krev. Dneska se tomu směju, ale sbírala jsem kdejaký článek i sebemenší obrázek, kde by se Phil vyskytl. Vedla jsem si přísnou inventarizaci čehokoliv, co jsem sesbírala :o)))), a když mi bylo smutno, všechno jsem si rozložila kolem sebe a myslela na „něj“. O romantických představách snad nemusím ani hovořit. Chca nechca, Philova prdelka je prostě sexy – „zkrátka idol jak sviňa“ (ano, můj manžel vypadá skoro Phil – jen má 2 metry, 125 kilo a vlasů na dvě hlavy…). Pak jsem měla jet na první koncert Genesis do Vídně. Ani se nedají popsat pocity, které se mnou cloumaly. Však to všichni znáte... S věkem mě ty romantické představy celkem přešly, ale láska k jeho hudbě, ta zůstala. Přiznám se, že dnes jsou pro mě srdečnější záležitostí, více než Philova sólová tvorba, Genesis. Ale to chvění a těšení se na každé jeho nové album mě neopustilo. Do života jsem si odnesla jednu radost – věnuji se hudebnímu knihovnictví a Phil se tak vlastně stal i mou pracovní náplní. No, co víc si přát??? Knihovnica Gábi Zlopočasná 30 let Mnozí přišli aj odešli, ale Phil je tu stále Autor: OndraM, 1. 3. 2007 Pro mě je Phil Collins legenda. Mí rodiče, strejda i prarodiče ve mě pěstovali lásku k dobré hudbě. Vždycky jsme měli hromady vinylů, kotoučáky, později kazeťáky a na nich různou muzičku. V životě jsem toho tedy slyšel hodně, ale u Phila je to jiné...stačí úvodní tóny a spokojeně si pobrukuju, nebo klepu nohou. Musím se ale přiznat, že jsem měl (i díky mé práci hudebního redaktora v rozhlase, kdy jsem chtěl, ale i musel poslouchat tuny muziky) s Philem různá období. První bylo v období lámání režimů a pro mě zlatá středoškolská léta. Vyšlo album ...But Seriously a hlavně s našima na dovolené jsme ho brousili, dokud kazeta netahala... Hity jako Do You Remember, Colours nebo I Wish It Would Rain Down s Ericem Claptonem mě prostě dostaly. Samozřejmě, že jsem znal některé Philovy starší kusy jako Sussudio nebo One More Night, ale až toto album mě jako 14-tiletého oslovilo. Sehnal jsem si některé Philovy starší kusy. Hlavně jeho filmová muzika se mi už tehdy moc líbila (kdo by neznal hudbu k filmu Buster). Pak ale přišel útlum, vnímal jsem sice album Both Sides, hlavně pomalé songy Everyday a Please Come Out Tonight, ale tehdy jsem poslouchal něco jiného. Ani Dance Into The Light v roce 96 pro mě neznamenal úplný návrat k Philovi. Přišlo to o dva roky později a zasloužil se o to paradoxně tehdejší Philův spolupracovník na skladbě True Colours – Babyface. Je to typický představitel americké R&B scény a právě takovou hudbu můžu vždy. Došlo mi, že Phil je mimořádně šikovný jednak ve své původní tvorbě, ale nebrání se experimentům. A navíc umí výborně cover verze. Já totiž moc předělávky nemusím. Ale ty Philovy jsou prostě bez chyby. Blízký je mi Philův smysl pro detail, nechci říct puntičkářství, ale opravdu preciznost. Na druhou stranu Phil zůstává lidský, jeho songy nejsou umělé a jeho vystupování už vůbec ne – je v pohodě a ty gegy...to mluví za vše :)) Od roku 1998 jsem poslouchal Phila stále častěji, sehnal jsem si koncertní cd Serious Hits a už tehdy jsem obdivoval propracovanost aranžmá, ale to hlavní mělo teprve přijít. V roce 2002 jsem po haluzi vyhrál v rádiu album Testify. Moc se líbilo. A pak na podzim 2004 jsem si tak trochu z dlouhé chvíle půjčil 2DVD First Farewell. Přišel domů a jak jsme si to s manželkou pustily, nemohli jsme od toho spustit oči. Mrazení v zádech nebralo konce ;-) to jsem do té doby asi nezažil. Říkal jsem si...to tak vidět naživo...mno a někdy stačí pomyslet. Dodneška si výrazně pamatuju moment, kdy mi táta volat na služebku, že čte o koncertu v Praze. Radost nebrala konce a nebere dodnes, kdy už je sice přes rok od Sazky, ale před náma svátky v podobě reunion Genesis. Díky Donovi za jeho námahu a jsem rád, že se s vámi mohu podělit o fakta, ale i své hudební i jiné pocity právě na těchto sqělých stránkách. OndraM Já, Collins a Genesis... Autor: Jirka, 27. 11. 2005
Ani
nevím, kolik mi vlastně bylo.. rok si ale pamatuje přesně. v devadesátým roce,
krátce po sametové revoluci bratrovi kamarád nahrál na kazetu dvě desky od Phila
Collinse. hello, i must be going a but seriously. pamatuju si, jak jsem je od
bráchy vyloudil a od té doby mě jeho hudba provází životem. postupně jsem
nasbíral všechny jeho CD, plus většinu Genesis. samozřejmě originál. nechal jsem
si ho zahrát na svatbě a některé jeho songy mě dojímají k slzám dneska jsem ženatý a mám malou dceru. když jsem jezdíval za manželkou, jsem z plzně a ona z prahy, hrával jsem ho v autě - nějak jsem jí ho taky naučil mít rád. dnes je do něj zdravě zblázněná taky. byli jsme spolu předevčírem na jeho koncertě (23.11.05) a máme další skvělý společný zážitek. je toho prostě spousta... první live koncert na který jsem koukal na satelitu byli Genesis - we can´t dance na Teleclubu, pak živě koncert v ´97 v T-mobile areně-zážitek z něj je v mých očích prostě nepřekonatelný. takové spontální nadšení a já byl dojatý s tolika lidmi kolem... když si sedl za klavír a řekl česky: teď jenom vy, a já... pak genesis, taky v T.. areně - i když bez Phila, byl tam i v nepřítomnosti... kdysi jsem snad v bravu (to tam ještě psali i o normální hudbě) četl, že jeden z redaktorů po poslechu desky zjistil, že má krevní skupinu genesis-phil collins. stejně tak to cítím i já... jirka(sussudio), 27let, plzeň, pit911@seznam.cz
Mám ráda Collinse... Autor: Vilma, 6. 11. 2005
Táhne mi na 50. a Phila poslouchám a mám moc ráda od doby, kdy se začaly prodávat pirátské kazety se světovou muzikou po burzách a pak i CD a své milované CD s výběrem balad drhnu už léta a jsou to furt stejně nádherné písničky. Možná se to bude zdát morbidní, ale byla jsem v pátek na smutečním rozloučení s kolegyní ze zaměstnání a tam jí hráli pár písniček, asi z nějakého muzikálu, v žádném případě to nybyly žádné umíráčky, na klarinet a varhany a bylo to upřímně - takové nadlehčení té smuteční atmosféry a mě to najednou cvaklo jak blesk - až bude tohle představení někdy o mě, tak mne bude vyprovázet na poslední cestě Collins. A hned se mi začalo točit v hlavě, jak dám hned rodině instrukce (občas se cítím, jako bych byla nad hrobem, hihihi)a přemýšlela jsem, kde seženou instrumentálky. A dnes jsem šla na net, že se podívám, jestli není něco nového stran odložených koncertů v Praze (mám to na první den a těším se děsně, byla jsem i 97. a tohle bych si nenechala nikdy ujít, zvlášť, jestli je to naposled) a tak jsem objevila tyhle stránky - a instrumentálky! Jůůůů! Mám vystaráno! Díky za tyhle stránky, jdu si hned pustit DVD s koncertem z Paříže - ten pražský byl stejně senzační a mám slzy v očích pokaždé, když se na to dívám a vzpomínám na tu atmosféru a teď už se nemůžu dočkat, jak si ho zase vychutnám s dalekohledem. Doufám, že to bude - super. Těším se, že se rozšoupneme! Zdravím všechny příznivce.... Vilma
Mám ráda Chopina, Bacha,... a Collinse Autor: Marie Šitková, 18. 10. 2005
Phil se svým synem Simonem
Jako klavíristka a učitelka umělecké školy se zabývám především vážnou hudbou a snad i vzhledem k mému věku (41) mně současná moderní hudba většinou nemá co říct. Když jsem v 90. letech poprvé slyšela klip Phila Collinse - vlastně jsem ho neznala a nezapamatovala jsem si ani titul písně - ale z toho ve mně zůstalo natolik, abych si některé z jeho písní poslechla. Zamilovala jsem si Do you remember, Another day in paradise,... a vlastně postupně všechny, které jsem od té doby slyšela a rozšiřovala jimi svoji audiotéku.
Nádherně vyjádřené texty, citlivě komponovaná hudba (nevtíravá, ale přitom
líbivá melodie, vynikající aranžmá, zastoupení hudebních nástrojů, provedení) a
Collins je ten, kdo tomu všemu v konečné fázi dokáže vdechnout duši. Phila
Collinse obdivuji jako muzikanta, jako osobnost, jako člověka ... Zdraví vás Marie Jak jsem objevila Phila Autor: Kateřina (Božka), 30. 9. 2005
Bylo - nebylo, psal se rok 1990 či rok 1991… Coby dítko zatížené od útlého věku na českou populární hudbu, jsem uslyšela v rádiu písničku „One more night“, která mě velmi zaujala, ona se mi vryla přímo pod kůži. Moderátor sdělil jméno interpreta a já se tak prvně setkala se jménem Phil Collins. V té době bylo hitem vozit si kazety z Polska. Shodou náhod naši od podniku jeli na den do Polska, žadonila jsem o kazetu, na které bude ona výše již zmiňovaná píseň a stalo se. Naši mi přivezli raritu – Best of, kterou najdete jen v diskografii neoficiálního polského webu Phila Collinse. Píseň „One more night“ tam je, to je to hlavní. Radost jsem z toho měla obrovskou. Postupně jsem si kupovala nová alba Phila, jak vycházela, ale v té době jen v podobě kazet. Od té doby, tj. od 90. let je Phil můj nejoblíbenější zahraniční zpěvák a osobnost vůbec.
Jak to tak šlo dál…Od roku 2001 jsem začala rozšiřovat sbírku o CD, postupně a pomalu, ale přeci. Co se týče CD, tak mám všechna sólová alba Phila, také trochu pomohl Ježíšek. Následně jsem doplnila sbírku o DVD…Sice dražší záležitost, která ale za to rozhodně stojí!
K Vánocům 2004 jsem si nepřála nic jiného, jen a pouze DVD First Final Farewell Tour (FFFT) a prohlašovala jsem, že už se těším, jak si to v klidu pustím, uvařím si k tomu kávu, vychutnám si koncert v teple domova, žádné mačkání v davu…Na shlédnutí DVD jsem si musela počkat ovšem až do února, než bylo v mém PC zprovozněno přehrávání…Pak to stálo za to, zpočátku jsem si DVD pouštěla skoro denně, nemohla a v podstatě stále se toho nemohu nasytit. Od prvního okamžiku jsem věděla, že tohle musím vidět live, že se chci prostě mačkat v davu… Pak už to mělo neuvěřitelně rychlý spád… Několik dní poté, co jsem byla doslova hin z toho DVD, jsem se dočetla na oficiálním webu Phila, že si zamluvil v Budapešti arénu v rámci pokračování svého posledního turné FFFT. V ten moment jsem věděla, že to je poslední šance, kterou nesmím propásnout.
Pořád to bylo málo… Poslední den v březnu roku 2005 mi přišla SMS se zněním: „V říjnu máš Phila v Praze“, nemohla jsem vůbec spát, po přečtení SMS jsem si sedla a nepřeháním, hodinu si pouštěla v jednom kuse „Can’t stop loving you“. Následující ráno jsem okamžitě na netu začala zjišťovat, zda to není fáma, naštěstí nebyla…Následovalo vyčkávání na zahájení prodeje vstupenek. Nádherný pocit, dne 10. 4. 2005 jsem večer přes net rezervovala 2 vstupenky na koncert Phila 24.10.2005, za hodinu jsem je měla už doma, mou hrdost asi tady nemusím ani nijak popisovat. Nyní bylo vyčkávání, kdy budou k dostání vstupenky na koncert v Budapešti… Tam se to pořád odkládalo a termín prodeje se posouval… Díky mým dvěma kamarádkám, kterým patří obrovský dík, byly zakoupeny i tyto vstupenky, na kterých je dokonce Phil vyobrazen. Jaký šok, když jsem za pár týdnů, paradoxně na oficiálním webu Phila četla, že v Praze byl přidán druhý koncert. Promiňte, ale zde se musím pochlubit, byla jsem úplně první, kdo rezervoval a následně ten den zakoupil další vstupenky na Philův koncert 25.10. 2005. Chápu to jako takové zadostiučinění a náplast za rok 1997, kdy jsem na koncert Phila nemohla.
Písně Phila jsou balzámem na duši, léčí splín, podporují šťastnou náladu člověka, zpříjemňují chvíle života…
Na koncert Phila se těším strašněěěěěěěěěěěěě moc, neumím si to stále představit, přijde mi to jako sen, který by se měl opravdu uskutečnit, splnit…
Závěr…Bez písní Phila si to neumím představit…Phila mám také v mobilu – vyzváněcí melodii – písničku, jeho jedno DVD mám vystavené u PC. Phila si velmi vážím i jako člověka, jeho názory a životní postoj se mi líbí…
Kateřina, katlu@seznam.cz
Phil Collins je pro mne a mou
Phila jsem začala poslouchat už na základní škole, někdy v roce 1994. Mám ho ráda pro jeho sympatický vzhled a hlavně pro originální hlas. Všechny jeho písničky mi doslova berou dech. Jednu jsem si taky vybrala jako svou svatební - dodnes mám z toho husí kůži. Za éry kazet jsem jednoznačně vedla - měla jsem je všechny, co do té doby vyšly. Všichni si je ke mě chodili poslechnout. Dnes, v době CD a DVD jsem na tom trochu hůř - sbírám je pomalu,formou dárků k vánocům atd. Proto už se těším na Ježíška, měl by přinést další příspěvek. Moje rodina se mi už delší dobu směje, mám, jak my říkáme, "Fildu" na mobilu, jako tapetu v počítači, na plakátu na chalupě - no všude. Ne že bych byla posedlá. Ale vlastně ano, jsem tak trochu posedlá, asi jako každý fanda. Nemůžu se už dočkat koncertu. Jdu 25.10. a jdu s maminkou a se švagrovou. Už aby to bylo. Modlím se každý den aby se něco nezvrtlo a nezrušil to nebo aby se něco nepřihodilo mně. To bych prostě nepřežila. Phil Collins je jednoznačně největší zpěvák pro několik generací, poslouchá ho moje maminka, moje sestra a dokonce moje babička zná značnou část jeho repertoáru a to je jí 75 let. Pozná ho a když ho zahrají v rádiu, začne vždycky křepčit. Vím, že moje bláboly nikoho nemusí zajímat,ale v euforii nad objevenými stránkami Dona Patrona jsem prostě napsat musela.Jsem hlavně šťastná,že konečně někdo začal.Těch odkazů na Phila tady v Čechách je opravdu málo. Takže lidičky, těším se na vás na koncertu a o všech lidech, které tam potkám, si budu myslet, že jsou též členy těchto stránek. Mohli bychom si dát všichni nějaké poznávací znamení,že jsme ODTUD. Tak ahoj, zdraví vás Téra, TerezaCiznerova@seznam.cz Jak jsem se dostal ke zpívajícímu bubeníkovi Autor: Mára, 5. 9. 2005
Četl jsem příspěvek Lenny a trochu mě inspiroval k tomu jak jsem se dostal ke Collinsovi já. Myslím, že to bylo na podzim v roce 1996. Byl jsem tenkrát ještě dítko navštěvující základní školu, přesněji devátou třídu a v rádiu se začala ozývat jeho písnička "Dance Into The Light" jako singl ke stejnojmennému albu. Uchvátila mě natolik, že jsem neodolal a koupil si jeho album (tenkrát ještě kazetu:-)).
To mě postupně dostalo tak, že jsem se stal jedním z mnohačetných fandů Phila. Postupně jsem sehnal téměř všechny originál alba kromě Soundtracků. K jedněm Vánocům jsem dostal i výběr od Genensis a i ten je super - díky Philovi. Z koncertů jsem v TV viděl jen dva - jeden bohužel nevím odkud byl - tam se mi moc líbilo jak Phil pořádně bušil do bicích při písničce "In The Air Tonight." Možná mi někdo prozradí jeho název; zpíval tam písničku Another Day In Paradise s Davidem Crosbym. A druhý mega koncert "Live And Loose In Paris," který je k dostání i na DVD, byl snad ten nejlepší koncert jaký jsem vůbec, kdy viděl. Když jsem viděl koncert jiných zpěváků, tak jsem byl kolikrát zklamaný, protože jejich zpěv mi přišel na živo horší než studiová nahrávka. U Phila to bylo přesně naopak - prostě bomba. Dokonce zaujal i ségru která ho neposlouchá.
U toho koncertu jsem záviděl lidem, který tam mohli být. A říkal jsem si, že se snad někdy dostanu do ciziny, kde bude Phil hrát – nenapadlo mě tehdy, že by tu vůbec ještě mohl hrát. Pak jsem četl o problémech se sluchem a říkal si, že už žádnej koncert neuvidím naživo. A pak to přišlo jako blesk z čistýho nebe – v MF Dnes jsem se v březnu dočetl, že Phil bude podruhé koncertovat v Praze v Sazka Aréně! Tuhle pro mě poslední možnost jsem si prostě jako věrnej letitej fanda nemohl nechat ujít – ať by byla cena za lístek jakákoliv. Nakonec jsem sehnal lístek až díky náhodě - na stání u pódia na druhý termín.
Na tyhle skvělý strániky jsem narazil, taky celkem před nedávnem. A to tak, že jsem zrovna pátral po nějakých info o Philovi. Zadal jsem na seznamu do vyhledávače jeho jméno a k mému překvapení mi to „vyplivlo“ tyhle super stránky. Donovi za ně tímto skládám svůj obdiv! I za to, že nebyl líný a převzal iniciativu do svých rukou, když viděl, že tu žádné podobné stránky nejsou.
Jinak v současnosti se snažím rozšiřovat svojí sbírku hlavně o Philova DVD. Mám doma mnoho CD a mnoho si jich pouštím spíš jen jako kulisu, ale Phila ne - toho si vždy vychutnám. Na Philovi se mi líbí jeho netuctový, nezaměnitelný, originální hlas a jeho skladby od romantických balad až po ty ve svižnějším tempu – prostě pro každou náladu a příležitost něco. Asi proto už jeho hudbu poslouchám tolik let a věřím, že mě jeho hudba ještě spoustu let provázet bude.
Mára, 23 let, Cheb-Mariánské Lázně intruder3@tiscali.cz Skype: intruder3
| Hlavní strana | Aktuálně | Alba | Fotogalerie | Reportáže | Texty písní | Turné | Vaše příspěvky | Média | Genesis | Chat | Diskuzní forum | QuickBox | | |||
|
© Don P. Patron 2009 |
pamatuju si, když jsem poprvé viděl Bustera... když jsem poprvé u kamaráda
koukal na VHS jeho klipů, když jsem se svojí první láskou poslouchal home by the
sea... 
