Večírek na rozloučenou, jak má být. Radostně uvolněný, roztančený, nakažlivě živý i s přiměřenou dávkou sentimentu, po všech stránkách na úrovni. Po takovém se následujícího rána u nikoho z přítomných kocovina či splín jistě neprojevily, přestože hostitel sahal po nejrůznějších vinětách a celkově z nich rozdal více než dvacet čtyřhvězdičkových přípitků.

Má to jednoduché, tenhle Phil Collins. Kdyby zamíchal do klobouku všechny své písně a nahodile vytahoval jednu za druhou, vždy by z toho vzešel zase skvělý koncert. Jenomže, ponechat něco náhodě a nebýt stoprocentně připravený, to on ve zvyku prostě nemá. Proto přeložil svá říjnová vystoupení, když se při nachlazení necítil zcela hlasově fit, proto i nyní na úplný závěr svého turné zpíval a hrál jako o život.

V nenápadném šedém oblečení a s paličkami v ruce se dostavil na podium, zasedl za bicí a rozezvučel halu sólovým výstupem, k němuž se po chvíli přidal věrný kolega „ve zbrani“ Chester Thomson. Když se pak na jevišti objevil třetí bubeník, napadlo mne, zda režii programu nepřevzala třeba Tam Tam Orchestra…

Poté však už následoval očekávaný průběh večera. Pódium zaplnili další muzikanti, včetně kytarového veterána Daryla Stuermera, čtyřčlenné dechové sekce či doprovodných vokalistů, z nichž každý i každá mohli by být hlavní hvězdou večera a společně rozjeli koncert svižnou Something Happened On The Way To Heaven z protagonistova šestnáct let starého alba…But Seriously.

Collins se zpočátku držel osvědčeného modelu „rychlá, pomalá“, takže se vzápětí dostalo na procítěnou baladu Against All Odds, po níž následovaly nadupaná Don´t Lose My Number a první ze zpěvákových superhitů One More Night. Náladu písně efektně dotvářely v kruhovitém uspořádání nad jevištěm zavěšené baterie reflektorů a širokoúhlá projekce za zády muzikantů s proměnlivými obrazci, symboly i nápisy.

Collins z připravených lístků česky pozdravil diváky, poděkoval jim za hojnou účast a i nadále se snažil nic jim nezůstat dlužen. Ti se postupně dočkali všech stěžejních hitů – Tru Colors, Another Day In Paradise, Dance Into The Light, či na závěr písně Sussudio, při níž se shůry snášely konfety, zpěvák sestoupil mezi publikum a s nastaveným mikrofonem nechal refrén zpívat šťastné jedince.

Během večera neopomněl připomenout ani svoji hereckou dráhu (v sedě na židli odzpívanou píseň A Groovy Kind Of Love z filmu Buster, v němž vytvořil titulní roli), úplný počátek své sólové kariéry (do magické modři ponořená In The Air Tonight) i dlouholetou spolupráci se skupinou Genesis (Invisible Touch).

Svoji hudební show koncipoval tak, aby se při ní výtečně bavili diváci i on sám. Při závěrečném přídavku Take Me Home, kdy se na projekčním plátně střídaly siluety světových metropolí a otáčela zeměkoule, člověka maně napadlo něco o tom, že hudba opravdu dokáže spojovat lidi z celé planety a není to pouhé klišé.

Jestliže pro sportovce platí, že se má s diváky loučit na svém vrcholu a v nejlepší formě, pak tohle Phil Collins splnil beze zbytku.

Collins ze sebe i přes zdravotní potíže vydal maximum. Zvítězil jsem nad nechutí vynášet kategorické soudy a konstatuji - byl to nejlepší popový koncert mého života!
text Roman Jireš

Nesnáším bubenická sóla,nutné zlo každého třetího koncertu,ale to,co v úvodu svého vystoupení předvedl Phil Collins (54) a spol.,nemělo nic do činění se zbytečnou exhibicí. A to byla teprve předzvěst toho,než na pódium vrthlo šestnáct muzikantů a vokalistů,z nichž každý by mohl zkusit sólovou kariéru.

Možná jsem trochu nekritický,ale ani čtení českých pozdravů z velkých cárů papíru mi v podání plešatého Brita nevadilo.Milým způsobem informoval o svém zdravotním stavu,kvůli kterému byly dva jeho pražské koncerty o měsíc odloženy, a pak už plynulost večera nic nenarušilo. Nacvaknutá Sazka Arena měla více než dvě hodiny možnost sledovat koncert,jakých v těchto zeměpisných šířkách zatím nebylo mnoho.
"Dnes večer uslyšíte spoustu skladeb" uvedl bývalý frontman Genesis a jak slíbil,tak plnil. Don´t lose my number,One more night,Can´t stop loving you......Prostě hit za hitem. Přestože jsou to písně i dvacet let staré,zněly neuvěřitelně svěže.

Collins je zkušený entertainmer,přesto jsem stejně jako tisíce ostatních velmi rychle uvěřil, že jde o chlapíka bez manýr,ač by na ně měl coby popová ikona i nárok. Jeho image "chlápka od vedle" je vskutku uhrančivá ,takže když seběhl z pódia,aby si potřásl s fanoušky v prvních řadách,nepůsobilo to nijak aranžovaně. Velkoryse dopřával dost prostoru i svým instrumentálním kolegům, a když pak na jevišti sám s mikroportem vystřihl svůj první sólo hit In the air (to se zase vrátil za bicí), publikum si obtočil kolem bubenické paličky a zasloužil si ovace.
Koncert měl strhující tempo a stojící části publika nedal vydechnout také díky změnám nálad. Kapela střídala živočišný bigbandový sound s intimními pasážemi,došlo na karnevalový rej světel a pohybu při Dance into the light nebo na veselé předávání pokrývek hlavy během Wear my hat. A Collins pak neváhal připomenout peckou z 80. let Invisible touch staré dobré Genesis.

Jedno mi ale vrtá hlavou. Co to bylo v Sazce za studené čumáky,které okupovaly sedačky? Je každého věc,jak takovou show prožívá,ale osamělé ostrůvky nesměle vlnících se lidí mezi sedadly působily podivně a já nechápal, jak někdo může při takovém Easy lover nebo Sussudio zůstat sedět na zadku. Mohli aspoň sem tam zachrastit šperky.......My stojící se však bavili královsky

Collins zakončil rozlučkové turnéPRAHA - Přes dvě hodiny hudby nabídl dnes tisícovkám svých příznivců v zaplněné pražské Sazka Areně britský zpěvák a bubeník Phil Collins. Vystoupení zahájil dlouhým sólem na bicí, poté se k němu připojila početná kapela. S doprovodnými vokalisty jej na pódiu podpořilo celkem 16 lidí. "Ahoj Praho," pozdravil Collins česky posluchače poté, co bicí soupravu vyměnil za mikrofon. "Dnes večer uslyšíte mnoho skladeb," později slíbil.

Deníky Bohemia - 25.11.2005

Collins posluchače nezklamal. Během večera zazněly hity jako Don't Loose My Number, One More Night nebo Can't Stop Loving You. S doprovodnými vokalisty, jež představil jako své přátele, zazpíval a capella pouze s doprovodem kláves a saxofonu True Collours, nechyběla ani slavná píseň Paradise. Ve finále se v In the Air na chvíli vrátil za bicí soupravu.

Čtyřiapadesátiletý Collins v metropoli vystoupí ještě ve čtvrtek. Pražské koncerty jsou posledními vystoupeními jeho světového turné nazvaného Final First Farewell Tour, jež avizoval jako vůbec poslední. S živým vystupováním sice nekončí, na velké turné se již nechystá.

V Praze se Collins poprvé představil v roce 1997 na koncertě ve Sportovní hale na Výstavišti. Během právě skončeného turné chtěl v Praze vystoupit již před měsícem; oba koncerty však z důvodu nachlazení přesunul na samý závěr koncertní série. "Je mi dobře," přečetl dnes při koncertu z papírku stručnou informaci o svém zdravotním stavu posluchačům, kteří mu očividně čtyřtýdenní čekání prominuli. I když se však Collins snažil, jak mohl, většinu diváků přesto během večera ze sedaček nezvedl.

Zpěvák, bubeník, pianista, skladatel, producent a herec Phil Collins se narodil v roce 1951 v Londýně. V roce 1970 začal hrát s Genesis, o šest let později se po odchodu Petera Gabriela stal vůdčí osobností kapely, jež se rozpadla v roce 1998. Na rozdíl od jiných slavných rozpadlých souborů je prý případné obnovení Genesis možné; se svými bývalými spoluhráči se totiž Collins dodnes přátelí.

Collins sólově debutoval v roce 1981 albem Face Value; zatím poslední sólové album Testify vydal před třemi lety. Spolupracoval také s řadou dalších slavných hudebníků, například Robertem Plantem nebo Brianem Enem.

JIŘÍ JANDA

zdroj www.mojenoviny.cz

Musím se přiznat, že se mi bude psát velice těžko report z pražského koncertu Phila Collinse, protože on už v podstatě jeden report z tohoto turné na našem serveru vyšel. Před rokem a půl jsme s kolegou Hájkem navštívili druhý koncert Finally... The First Farewell Tour ve Vídni a svoje zážitky jsem relativně obsáhle sepsal v tomto článku. Nyní, dle vlastních slov Phila Collinse, jsem naopak navštívil předposlední koncert tohoto turné, a mohl jsem tak porovnat v podstatě tři koncerty (tou třetí show je záznam na luxusním DVD "Finally... The First Farewell Tour"). Asi by nemělo valný smysl se pokoušet psát jinými slovy totéž, co před rokem a půl, hlavní osa celého koncertu zůstala prakticky stejná, ale přeci jen se několik málo věcí změnilo a na ty bych se rád zaměřil.

V první řadě se za ten čas změnil setlist. Jako jeden z mála jsem měl totiž možnost vidět a hlavně slyšet naživo výbornou "On My Way" ze soundtracku "Brother Bear", kterou Collins hrál právě pouze na prvních dvou koncertech. Specialita americké části turné "Misunderstanding" nahradila i druhého zástupce ze stejné desky - "No Way Out". Naopak specialitou třetí části turné, v níž navštívil právě Prahu, byla písnička z "Both Sides" "We Wait We Wonder". Nutno napsat, že ačkoliv skladby právě z tohoto alba nejsou publikem moc oblíbené, živá verze "We Wait And We Wonder" byla doslova úchvatná a strhla snad všechny v Sazce. Zvlášť její intro, kdy Phil Collins bubnoval společně s Luisem Contem na vyvýšené části pódia skotský marš za zvuků dud, působilo impozantně. Další změnou setlistu, kterou uvítali především fanoušci Genesis, byla výměna "I Missed Again" za skvělou "Invisible Touch". Ta zazněla vlastně až v samotném finále celého koncertu, kdy Collins sázel jednu hitovku typu "Two Hearts" nebo "Wear My Hat" za druhou a možná právě tuto skladbu ocenilo pražské publikum největšími ovacemi. Pravděpodobně i zařazení písničky může signalizovat návrat k Genesis. Jedinou nepříjemnou a poměrně překvapivou změnou bylo vyškrtnutí tarzanovské "You'll Be In My Heart".

Další, a to velice potěšující novinkou byla modernizace pódia. Základní tvar v podobě malé arény zůstal pochopitelně stejný, ale vylepšení světelného parku bylo skutečnou trefou do černého. V místě ramen se světly, která ne moc často vyjížděla zpoza pódia, což je vidět i na zmíněném DVD, se objevily jakési světelné nosníky s dalšími podvěšenými světly. Nosníky jako celek různě měnily barvu, polohu i natočení a koncertu dodávaly ještě lepší atmosféru. Svou úlohu jistě sehrály i vylepšené projekce.

Phil Collins i v Praze začínal obligátní bubenickou předehrou, před kterou se ještě stačil výmluvným gestem českým fanouškům omluvit, za odklad obou koncertů, ale jak jsem tak sledoval, vyprodaná Sazka Arena mu to prominula již dávno předtím. Po "Don't Lose My Number" se ostatně jako vždy pustil do rozhovoru s publikem v jeho rodném jazyce a lámanou češtinou s vtipem jeho vlastním konstatoval, že se mu teda konečně povedlo dorazit. Jak je patrné ze setlistu, pražský koncert už tvořily pouze hity, přičemž stejně jako ve Vídni Collins publikum naprosto konsternoval gospelovou verzí "True Colors". V podobném duchu se nesl i první přídavek "It's Not Too Late", který v některých destinacích prohodí za "Always", jež měla, pokud mám dobré informace, zaznít následující den.

I přes to, že se na Philu Collinsovi podepsal zoubek času a na muzikantech doprovodné skupiny jakbysmet, pořád natrhne kdejakým mladíčkům... vy víte co. Tenhle "stařík" a jeho kamarádi vydrží dvě a půl hodiny běhat po pódiu, zpívat, bubnovat a ještě se tím vším neskutečně dobře bavit, bavit tak i spoluhráče a hlavně diváky. A tak je možná dobře, že končí s turné v takovémto postavení, kdy si ho budou lidi pamatovat právě tímto způsobem. Osobně jsem viděl tři koncerty Phila Collinse a objektivně uznávám, že ten k desce "Dance In To The Light" zůstává jasně na špici, ale i tak: "Děkuji pane Collinsi, za tři neskutečné hudební zážitky, které nikdy nevymažu za svých vzpomínek."

Drum Intro, Something Happened On The Way To Heaven, Against All Odds, Don't Lose My Number, One More Night, Can't Stop Loving You, Hang In Long Enough, True Colors, Come With Me, A Groovy Kind Of Love, Another Day In Paradise, We Wait And We Wonder, Separate Lives, In The Air Tonight, Dance Into The Light, You Can't Hurry Love, Two Hearts, Wear My Hat, Invisible Touch, Easy Lover, Sussudio, It's Not Too Late, Drum Triple Intro, Take Me Home

Collins potěšil své věrné

PRAHA 25. listopadu 2005 | 7:00 Dvěma koncerty v pražské Sazka Areně zakončil ve středu a včera své „První poslední turné“ britský hudebník a zpěvák Phil Collins.

Čtyřiapadesátiletý Collins připomíná vizáží spíš vedoucího autoservisu než popovou hvězdu. Stejně neokázalý, solidní a spolehlivý byl i středeční výkon jeho doprovodné kapely a šesti vokalistů. Stará dobrá ruční práce, která u nás našla tolik posluchačů, že byli za lístky v ceně kolem tisíce korun ochotni zaplnit rozlehlou halu dvakrát až po střechu.

Bývalý člen Genesis a bubeník, který se svým nástrojem žije už od dětských let, vstoupil na pódium krátce po osmé. V rukou třímal paličky a rovnou usedl za bicí soupravu. Na protější straně pódia učinil po chvíli to samé bubeník Collinsovy doprovodné kapely Chester Thompson, známý už ze Zappových Mothers od Invention a Collinsův tradiční spolupracovník od dob artrockových Genesis. Večer tedy odstartovalo bubenické sólo, jehož součástí se poté stal také kubánský perkusista. „Ahoj, Praho,“ uvedl Collins koncert pozdravem z papíru, který držel v ruce.

Obdivuhodný hitmaker
Ke svému nástroji znovu usedl až ve třech čtvrtinách koncertu, kdy s přehledem zastal roli zpívajícího bubeníka při skladbě In The Air. To už měl za sebou hity jako Against All Odds, Don't Lose My Number, One More Night či Paradise.

Dvouhodinová show Collinsovo publikum rozhodně potěšila - ne že by posluchače na tribunách zvedlo dění na pódiu ze sedaček, ovšem na tvářích publika bylo vidět, že fanoušci dostali přesně to, co od Collinse očekávají a chtějí.

Téměř starosvětské důvěryhodnosti a spolehlivosti vzbuzoval též věk a výkon hudebníků v Collinsově doprovodné kapele. Ostřílení harcovníci nebyli v průměru mladší padesáti let, pozornost přitahoval stříbrošedý plnovous, který basistovi Lelandu Sklarovi sahá až k pasu. Collinsova hudba zněla středečního večera nejlépe ve dvou krajních polohách - buďto ve chvíli, kdy se celý stroj na pódiu rozhýbal do svižného tempa (např. v písničkách Dance Into The Light nebo Wear My Hat, při níž došlo na pódiovou show s klobouky), anebo když se Collins ve skladbě True Colours obklopil pouze výtečnými sboristy a spolehl se na doprovod klavíristy Brada Colea a excelujícího saxofonisty Geralda Albrighta.

„Buď se mnou ještě chvíli“, „Ty a já v ráji“, „Dej mi, prosím, ještě jednu noc“ - Collinsovy skladby občas působí nasládle, ovšem většinou nepřekročí hranice vlezlosti a nevkusu, což je obdivuhodné.

Ke konci svého koncertního bloku směřoval blokem z osvědčených skladeb Invisible Touch či Sussudio. Na závěr přídavků posluchače rozezpíval refrénem Take Me Home - a mechanicky přesná show byla u konce.

Podruhé Collins a jeho skupina vystoupí ve čtvrtek večer.Mnohé nasvědčuje tomu, že rovněž ve vyprodané hale.

"Musíte přijít dřív a včas, na začátku koncertu budu totiž bubnovat," říkal Collins před cestou do Prahy. Někteří lidé asi začátek nestihli, protože je zdrželo prohledávání svršků u vchodu. To už před půl devátou bušil zpěvák do bubnů.

Koncert rozjeli společně s druhým bubeníkem, pak přišel další a salvy rytmů dostávaly halu do varu. Když svůj výstup skončili, bylo všech patnáct tisíc lidí na místě.

"Ahoj Praho!" pozdravil Collins česky a chopil se mikrofonu. Suverénně šéfoval orchestru, který působil jako živel i něžný příboj, to když Collins spustil baladu Against All Odds. Po písni řekl: "Díky."

Kapela včetně pěti doprovodných zpěváků a čtyř dechařů byla rozprostřena po celé délce pódia. Když se vyřádila ve šlapáku Don’t Lose My Number přečetl zpěvák česky z papíru: "Dobrý večer, Praho. Nakonec jsem tady. A ještě jednou díky, že jste přišli." Fanoušky to mile pobavilo a na oplátku si s Collinsem zazpívali baladu One More Night, při které se na širokoúhlém projekčním plátně rozblikala hvězdná obloha.

Collins efekty nešetřil. Při kypře taneční písni Hang In Long Enough žhnula růžová, modrá i bílá světla a sboristé pochodovali po pódiu jako vojáci - v čele s Collinsem. Aby si "sapela", jak ji počeštil zpěvák, mohla po řádění trochu oddychnout, stoupli si všichni dopředu a s Collinsem potichu, jako gospel, zazpívali True Colours, doprovázeni jen trubkou a klávesami.

Hala se proměnila v chrám zasvěcený Collinsovu hraní. Tahle atmosféra vydržela během další křehké písně Come With Me a A Groovy King Of Love. Scéna se zabarvila stylově do ruda.

Pak se reflektory opřely do prostoru, za Collinsem se rozsvítil velký červený nápis PARADISE a publikum spokojeně vyhrklo. Od prvních taktů si pohupováním i občasným zpěvem užívalo jeden z největších hitů Another Day In Paradise.

Pravda, reakce mohla být živější, ale stále bylo co poslouchat a na co se dívat. Při písni We Wait And We Wonder běžela projekce plamenů, zatímco kapela hrála, jako by se šlo mašírovat do války.

Collins vůbec nevypadal na to, že se v říjnu potýkal s chřipkou, ba dokonce ani na to, že by tohle turné mělo být jeho poslední. Zpívání si vychutnával, prožíval melancholický hit In The Air Tonihght, při kterém se pódium zalilo modrým světlem, vrhal se do rytmického příboje písně Dance Into The Light. Ta roztančila i dav pod pódiem.

Zpěvák sázel hit za hitem, jak ostatně slíbil. Při Two Hearts dav mával pažemi zleva doprava, zatímco na plátně se objevila srdíčka a samba Wear My Hat nenechala nikoho v klidu.

Koncert se valil k závěru v tanečním rytmu, při Invisible Touch duněly bubny, třeskaly trubky, lidi si trošku zaskákali a černošská kráska ze sboru hladila Collinsovi pleš. Potlesk haly pak provázel zpěváka vybíhajícího na rampu, která stála za kapelou. Collins se loučil hitem Sussudio, sešel dolů k lidem a některé nechal, aby si zakřičeli do mikrofonu.

Hala si pak přídavek vydupala a vypískala. Byla to skvostná balada It’s Not Too Late, zazpívaná takřka jako spirituál. Collins se loučil tak, jak přišel, usazený za bubny. S celou kapelou a v plné parádě pak zazpíval Take Me Home a v projekci se za ním otáčela Země.

Lidé Collinsovi a jeho kapele uspořádali ovace ve stoje. "Díky, Good Night," řekl zpěvák, když představil kapelu, a zmizel v zákulisí.

Vladimír Vlasák, MF DNES

Phil Collins se uvedl sólem na bicí

24. listopadu 2005, Lidové noviny

COLLINS V PRAZE

PRAHA Vyprodaná hala Sazka Areny včera aplaudovala zpěvákovi Philu Collinsovi. Koncert zahájil sám hudebník energickým sólem na bicí. K bubnové exhibici se poté připojili další hráči na perkuse, které následovala šestičlenná doprovodná vokální skupina a kapela.

O vstupenky na pražský koncert, který byl součástí velkolepého turné, byl zájem dlouho dopředu. Publikum neodradilo ani to, že původně plánovaný termín musel zpěvák kvůli nemoci odříct. One More Night. Do You Remember, In The Air Tonight a další hity hrál Collins nadšenému českému publiku a na řadu přijdou jistě i na dnešním druhém vystoupení. Svou koncertní činnost chce ale napříště radikálně omezit. Názvem své šou - First Final Farewell Tour (První poslední turné na rozloučenou) si Collins nicméně nechal zadní vrátka otevřená.

Praha - Přes dvě hodiny hudby nabídl tisícovkám svých příznivců v zaplněné pražské Sazka Areně britský zpěvák a bubeník Phil Collins.

Vystoupení zahájil dlouhým sólem na bicí, poté se k němu připojila početná kapela. S doprovodnými vokalisty jej na pódiu podpořilo celkem 16 lidí. "Ahoj Praho," pozdravil Collins česky posluchače poté, co bicí soupravu vyměnil za mikrofon. "Dnes večer uslyšíte mnoho skladeb," slíbil později.

Collins posluchače nezklamal. Během večera zazněly hity jako Don't Loose My Number, One More Night nebo Can't Stop Loving You. S doprovodnými vokalisty, jež představil jako své přátele, zazpíval a capella pouze s doprovodem kláves a saxofonu True Collours, nechyběla ani slavná píseň Paradise. Ve finále se v In the Air na chvíli vrátil za bicí soupravu.

Čtyřiapadesátiletý Collins v metropoli vystoupí ještě ve čtvrtek. Pražské koncerty jsou posledními vystoupeními jeho světového turné nazvaného Final First Farewell Tour, jež avizoval jako vůbec poslední. S živým vystupováním sice nekončí, na velké turné se již nechystá.

V Praze se Collins poprvé představil v roce 1997 na koncertě ve Sportovní hale na Výstavišti. Během právě skončeného turné chtěl v Praze vystoupit již před měsícem; oba koncerty však z důvodu nachlazení přesunul na samý závěr koncertní série. "Je mi dobře," přečetl dnes při koncertu z papírku stručnou informaci o svém zdravotním stavu posluchačům, kteří mu očividně čtyřtýdenní čekání prominuli. I když se však Collins snažil, jak mohl, většinu diváků přesto během večera ze sedaček nezvedl.