wz

Phil Collins

Vítejte na největších českých neoficiálních stránkách britského hudebníka Phila Collinse! Jste . návštěvník.

 

 | Hlavní strana | Aktuálně | Alba | Fotogalerie | Reportáže | Texty písní | Turné | Vaše příspěvky | Média | Genesis | Chat | Diskuzní forum | QuickBox |

 

 

zpět

 

ŽIVOTNÍ ZÁŽITEK V ARENĚ

 

Lístky na sezení v sektoru 102 a kus konfety vystřelený do vzduchu při Sussudio

 

 

Autor: Don P. Patron, 24. 11. 2005

 

Na tomto místě se vám pokusím popsat mé dojmy z vystoupení Phila Collinse v Praze. Na tento koncert jsem se těšil již dlouhé měsíce dopředu. Lístky jsem měl pečlivě uschovány a pravidelně jsem je prohlížel, zda nemají nějaký šrám, nebo zda mi je dokonce někdo neukradl.

Těšil jsem se tak hodně na říjnový koncert, že se nekonal. Phil ztratil hlas a já náladu. Naštěstí tyto koncerty nezrušil, ale posunul o měsíc dál, tedy na úplný závěr svého rozlučkového turné.

A tak smutnou náladu vystřídalo nové těšení a boje v práci o další dovolenou. To se naštěstí povedlo. Poslední dny před koncertem jsem už nemyslel téměř na nic jiného. Všichni kdo mě znají ví, že je to pro mě událost, která se už nebude opakovat. S radostným očekáváním se však mísily i zvláštní pocity. Obavy z toho, že to zase nějak nevyjde ne a ne vypudit z hlavy.

Den před koncertem jsem sledovat zprávy, zda se opět někde neobjeví informace, že Phil opět ztratil hlas, nebo že se při nákupech v Praze ztratil. Naštěstí nic z toho se nevyplnilo a mohli jsme s manželkou chystat svačiny.

23. listopadu ráno jsme vyrazili. Jeli jsme autem až z Třince. Cestou jsme si poslouchali Philovy písně a povídali si o tom, jak se těšíme. Jeli jsme čtyři - on ten benzín pak vyjde levněji :-).

Před arenou jsme se objevili už před osmnáctou hodinou. Byl tam stánek, odkud se ozývaly typické "collinsovky." Prodávaly se zde Philova alba. Navodilo to příjemnou atmosféru a ještě větší nedočkavost. Působilo to asi tak, jako když těsně před Vánocemi procházíte trhy a slyšíte všude hrát koledy a vonět perníčky.

Když začali pouštět do areny, hodil jsem na hromadu k eskalátorům ještě nějakou tu stovku vizitek tohoto webu ;-) a tlačil se dovnitř. Manželku jsem držel pevně za ruku a soukali jsme se k nabouchanému "security." Vytáhli jsme mobily a peněženky a prošli bezpečnostním rámem. Představte si, nic jsem nepašoval. Všude byla spusta lidí. Jedni diskutovali o tom, co Phil asi zahraje, jiní směřovali hned k pivu či něčemu k jídlu. Mnozí šli na záchod či se jen tak procházet dokola po areně. Většina lidí však nakukovala ke krámku s originálními věcmi Phila Collinse. Trička, mikiny, kšiltovky, kondomy, DVD, CD, Tour programy,... to vše se zde za nemalý peníz prodávalo.

Byli zde lidé jak mladí tak staří. Všechny věkové skupiny si přišly vychutnat vyzrálý pop Phila. Všichni, jak jsme tam tak postávali, jsme vlastně měli jedno společné. Uznáváme hudbu, která něco říká, neplácá do prázdna, má styl a hlavně je produkována člověkem s obrovským srdcem.

Našli jsme svůj sektor. 102 - to je naše! stál tam "securiťák" a usmíval se na nás. Po otázce, zda jsme zde správně se usmál a povídal, že Phil tady za ním teď byl, a že koncert zrušil. Pak pravil že si už vzpomíná. Collins zde prý nevystupuje, jen nějaký plešatý dědek. Odpověděl jsem mu, že to nemůže říkat nám, jeho skalním fanouškům.

Pět minut před 19 hodinou se všechny dveře se vstupy do hlavního dění otevřely. Prošli jsme terminálem a už se ocitli v tom obrovském nádherném kotli. Skvělý pohled. Hned jsme si šli sednout na místo a pak už jsme sledovali, jak se hala pomalu plní. Musím říct, že na můj vkus si diváci dávali dost na čas, než usedli na svá místa. Stalo se tak až po 20. hodině, když už měl koncert začínat.

Po 20. hodině, když už fanoušci, kteří měli lístky na stání zcela zaplnili plochu před podiem, začali nad ně nahoru vylézat po žebříku Philovi osvětlovači a usedli do připravených sedaček vysoko nad zemí. Jejich horolezecký um fanoušci ocenili potleskem a jásotem.

A pak už se čekalo na tu pravou chvíli. Když po čtvrt na devět potemněla světla v areně, začali diváci skandovat. Teď už se čekalo jen na Phila. Všichni se na něj hodně těšili a umocnilo to i nuceně prodloužené čekání o další měsíc.

A je to tady! Phil přichází do areny. A vypadá úplně stejně jako na posledním DVD k tomuto turné. Uklání se nadšenému publiku a usedá za bicí. Dává první ránu. To už je jasné, že začíná Drum Intro. Zvuk je tak krystalicky čistý, hlasitý, fascinující. Phil pokračuje svým bubenickým solem. Dává do toho tolik energie. Koncert začíná a ono to už vypadá, jako by chtěl ze sebe vypustit duši! Oproti DVD je toto sólo náročnější, delší a hezčí. Poté se přidává Chester Thompson. Podobně úžasné sólo. Pak už jejich Intro pokračuje. Přichází kapela a plynule naváže Something Happened On The Way To Heaven.

Phil předstupuje dopředu a lámanou češtinou pozdraví: "Ahoj Praho!" Diváci jásají. Pak už zpívá svůj tradiční úvodní hit.

Následuje pohodovka  Against All Odds a já si uvědomuji, že hlasová indispozice je pryč a Philovy tóny zní čistě a krásně. Ano, to už je zase on. Možná stárne, ale zůstává stále Panem Mistrem.

Phil bere do rukou velké papíry a nám už je jasné co se bude dít. Opět krásně měkkou češtino začne: "Tak jsem přeci zde..." a pokračuje: "Je mi fajn. Já zahrát mnoha hitů..." Lidi šílí. Phil a čeština, to se samozřejmě líbí.

Při  Don't Lose My Number začíná fanouškům téct krev v žilách rychleji. Precizní provedení  v podání Philovy kapely je skvělé. Dokonalá souhra. Už zpívám i já. Někteří sedící fanoušci se pohupují v rytmu a také zpívají.

Následuje opět oddychová notorický známá One More Night, při které se objevují první zapalovače a také neonové tyčinky. U této písně si vždy uvědomím, že Collins nezpívá pouze hlasivkami, ale svým srdcem, city. Tahle píseň byla opravdu zážitkem, přestože si někdo možná řekne, že je to odrhovačka. Možná je, ale včera zněla originálně. Po každé písni říká Phil díky... Spíš to znělo jako tíky... ale o to roztomilejší to bylo.... ;-)

Následuje svižnější píseň, cover verze Can't Stop Loving You. K refrénu se přidávají všichni a vytleskávají do rytmu hudby. Zpěv zní čistě a propracovaně. Phil by se vůbec nemusel stydět dát toto provedení na nějaké live CD.

Při Hang in Long Enough dostávají šanci předvést se i dechoví hráči Philova týmu. O jejich profesionalitě jsme jistě všichni přesvědčeni a takhle živě je to úžasné. Holt Collins nemá v kapele žádná béčka ;-).

Vokalisté, jejichž elán je ještě větší než na pařížském DVD předstupují společně s Philem dopředu. Zazpívali nádhernou verzi  True Colors s použitím minima nástrojů. Doplňoval je pouze Brad Cole na klávesy a mezihry vyplňoval saxofon. Šest vokalistů a jeden Collins ukázali, co je to nádherná souhra hlasů. Po písni zůstávají na svých místech a pokračují pomalejší ale rytmickou písní  Come With Me. Píseň, při které jsem netrpělivě čekal, až se na světelné tabuli za kapelou spojí ony dvě virtuální ruce...

A konečně naše píseň. A Groovy Kind of Love. Phil usedá na starou dřevěnou židli a za nádherné melodie zpívá tuto fantastickou baladu. Tuto píseň nám hráli na svatbě. O to větší radost jsem z ní nyní měl.

Na takovém koncertě nemohla chybět ani  Another Day in Paradise, která se už hraje jaksi povinně. Tato píseň použitá ve Philově boji na pomoc bezdomovcům se stala obrovským hitem.

Pak zde bylo něco, co na DVD nenajdete. Phil s Luisem Contem vystoupili dozadu na podium. Každý do jednoho rohu. Před sebou měli jen malý bubínek. A najednou začali bubnovat k pochodu a přešlapovat u toho. Phil měl kamenný výraz, čímž dodával písni zvláštní nádech. Po chvíli se přidal ten typicky skotský zvuk. Ano, už jsem poznával. We Wait And We Wonder v celé své kráse. Phil stále nezpíval, jen bubnoval a tvářil se vážně. Pochodoval jako voják. Píseň dostávala grády, světelné efekty byly úžasné. Byl jsem v euforii. Tato píseň mě asi dostala nejvíc. Když pak začal Collins ještě zpívat, usoudil jsem, že zařazení této skladby do setlistu bylo na místě. Dodalo to koncertu ještě větší náboj. Tohle provedení prostě jednička. Byl to výkon i fyzický.

Proto muselo nastat zpomalení. To nejlépe zajistila Separate Lives, které je sice pomalejší, ale už ne tak jednoduchá na zazpívání. Ale trio Phil a vokalisté to zvládli na jedničku. Ukázalo se, že oba mají hlasy jako zvon.

Na řadě byla světelná šou a přítmí na podiu. Phil už se připravoval na  In The Air Tonight. Když začal zpívat, Sazka arena opět šílela. Všichni tleskali jako jeden muž do rytmu Philova zpěvu a chůze. Pak přišla ta hlavní část této Philovy nejstarší solové písně. Bící. U mixu si někdo pěkně pohrál, protože tomu bylo přidáno a zvuk byl tak silný, že člověkem prostoupil totálně. Ze světelné tabule šlehaly blesky a tím doplňovaly rytmus Philova bubnování. Velmi působivé provedení skladby.

Ani pak se nezpomalovalo. Začíná šou stejně jako v roce 1996. Phil s kapelou to rozparádili při  Dance Into The Light. Následovala dvojpíseň se svým typickým spojením. You Can't Hurry Love a Two Hearts. Fanoušci mávali rukama na obě strany na popud bandu.

Pak už si všichni nasadili klobouky všech tvarů, barev a velikostí a bylo jasné, že přijde svižná  Wear My Hat. Jeden klobouk letěl i do publika.

Invisible Touch je sice písní Genesis, ale Phil se rozhodl přidat ji do svého setlistu. A udělal moc dobře. Bylo to energické, skvělé! Stejně tak jako píseň Easy Lover, která na ni bezprostředně navázala.

 Sussudio dalo znát, že se koncert blíží ke konci. Mezi fanoušky byly z obou stran podia vystřeleny barevné konfety. Manželka si všimla, že to bylo vystřelelno ručně z jakýchci kartonů. Žádná automatika. Tento způsob, který Phil používá už dlouhá léta, je vlastně prostý a jednoduchý. Ale vždy se líbí. Mohla by být laserová šou, ale klasické konfety stačí. Ona už by to pak nebyla ta typická Sussudio. Nahoře na této stránce je kus zelené konfety, který vyletěl v areně do vzduchu. Jako tradičně sestupuje Collinse k fanouškům v prvních řadách a dává jim zazpívat to pod kůži zaryté "Sussudio." Nadšenci do toho křičí a jsou zřejmě nadšeni, že se dotkli Phila. Jeden známý mi po koncertě sdělil, že Phila viděl na 5 metrů. Prý ho vidět prskat, tak je to dobrý....

Collins se loučí, společně s týmem se klaní a odcházejí. Fanoušci skandují stále více. Dupou nohama, křičí, pískají, tleskají, až se arena otřásá. Po chvíli je kapela zpátky. Vokalisté s Philem se stavějí dopředu a zpívají  It's Not Too Late. Moc pěkná píseň z alba Testify. Při ní se všichni houpou na levou a pak na pravou stranu.

Po tomto "pomaláči" usedá Phil opět za bicí a navazuje vlastně na to, čím začal. Drum intro, již poněkud kratší a v rytmu toho co se blíží. Závěrečná píseň  Take me home. Při ní už stojí všichni na nohách a zpívají: "Tejk mí hooum..." Na úplný závěr pak opakujeme tato slova v různých polohách a s různými vlnkami a já si tyto poslední okamžiky užívám naplno. Za chvíli se Phil Collins ztratí z dohledu a budou jen vzpomínky. Krásné vzpomínky.

Na závěr za aplausu odchází jeden člen kapely za druhým. Phil se s každým rozloučí a odchází pomalu sám dozadu. Když vyjde nahoru, otočí se ještě na fanoušky, roztáhne ruce a za ním se na světelné tabuli objeví zeměkoule a přes ní velikým nápisem PRAHA. Pak mizí z očí a už je jen naposledy slyšet: "Take me home............"

Koncert skončil. Malou rezenci zaujatého fandy si přečtěte níže. Odjíždíme domů. Jsme nadšeni vystoupením a neustále si sdělujeme své dojmy. Ještě ráno v posteli si místo spaní povídáme, jaká byla ta či ona píseň. Phile díky...

Don P. Patron, webmaster

 

Recenze koncertu z 23. 11. 2005

Autor: Don P. Patron

 

Jednoduchá scéna neznamená jednoduchý koncert. Podium bylo menší než jsem očekával, ale zcela stačilo. Všichni se na něj vešli. Celkový dojem z koncertu je skvělý. Zvukově provedeno bezvadně, skladby zvládnuty bravurně. Setlist sestaven vhodně. Philovi to dvakrát trochu ujelo, ale jako správný profesionál to ustál a umě to napravil. Jinak zvládl tuto velmi náročnou šou nad mé očekávání a ukázal se v Praze ve velmi dobré kondici. Povedl se mu nádherný koncert plný emocí, ale na druhou stranu i skvělých rytmů. Kapela byla na jedničku. Všichni byli jako jedna velká rodina. Nejhezčí bylo, že si člověk při koncertu vůbec neuvědomoval, že je to jeden z mnoha. Všichni na podiu působili totiž tak, jako by to byl jeden jediný koncert a nic kolem neexistovalo. Maximální nasazení celého týmu bylo vidět od začátku až do konce. Prostě paráda. Vynachválit by se dalo všechno. Philův humor, když chycenou kytici nabídl vokalistovi Arnoldovi, prožívání všech písní celou kapelou, hezkou scénu,... Je toho hodně. A vytknout? To nedovedu nic. Snad jen to, že už je to za mnou a že už Phila možná nikdy neuvidím takhle živě.

 

 

 

zpět

 

 

 

 

 

 


 

 | Hlavní strana | Aktuálně | Alba | Fotogalerie | Reportáže | Texty písní | Turné | Vaše příspěvky | Média | Genesis | Chat | Diskuzní forum | QuickBox |

© Don P. Patron 2009